Zápisky z deníku 1: Temné ráno, nicotné představy ale zářící horizont.

4. června 2012 v 19:03 | Miraiomira; Aisupurin |  povídky
Stojím ve tmě, stojím ? né... ležím, sedím, nebo opravdu stojím ? Nejde to... nevím kde je nahoře a dole, vlevo a vpravo. Jsem moc lehká, mám vůbec tělo, nebo jsem jen pouhý pocit, vznášející se v temnotě ? Nic si nevybavuji, jsem člověk, a když nad tím přemýšlím, co je to člověk a co je to tma ? Nic jsi nepamatuji. Nic ? Vlastně jednu věc ano, no, je to spíše slovo, ale dají se tři slabiky, o kterých nevím co znamenají pokládat za slovo ? Jen tři slabiky, nic ví, tři slabiky znějící jako zaševelení větru... Li-san-na. Co je to Lisanna, kdo je to Lisanna, nebo si to slovo vybavuji jen kvůli tomu že si ho vybavit chci ?
Moment... tma se rozestupuje a kolem mě se rýsují obrysy budov, jsou čím dál tím jasnější a předemnou se tyčí budova, na které je velkými písmeny napsáno FAIRY TAIL... Fairy Tail... to mi něco říká, stále si nemohu vzpomenout... Přistoupím k budově a dotknu se prsty jejích zdí a vtom si uvědomím že mám tělo a jsem človek. Náhle se rozprší a já svými prsty kloužu ze zdi na zeď až nakonec mé prsty sjedou na velké dveře a dolů na kliku. Nevím proč, ale ruka se mi pohnula sama, trochu jsem měla pocit že bych měla radši utéct, ale vtom se vrata předemnou otevřela a já spatřila mnoho lidí, jak na mne koukají s neskrývaným údivem. A vtom... a v tom už vím co je to Lisanna, Mirajane a Elfman. běží ke mne a chtějí mě obejmout a já jim běžím vstříc. Když už se mé prsty skoro dotkli jejich dlaní svět se zatočil já se skácela na zem a jen z posledních sil jsem dokázala vyslovit dvě slova: jsem doma.
Náhle jsem vyletěla z budovy a budova se před míma očima pomalu změnila ve staveniště, poté v sutiny a nakonec na mnohem menší budovu, na které bylo ovšem také napsáno - FAIRY TAIL. Vrátila jsem se v čase, ale to nebylo to nejhorší. Opět jsem si vybavovala jen jedno slovo bez významu Li-san-na. Znovu jsem chtěla přistopit k budově a spatřit to co předtím, ať to bylo cokoli, ale nebylo to potřeba. Skrz téšť který mě řezal do tváří a mé bílé šaty naprosto promočil jsem se opět nesla do té menší budovy. Projela jsem dveřmi jako duch a vletěla jsem do těla, jenž mělo stejné šaty jako já s stejně promočené jako já, jediný rozdíl byl, že ty šaty byli promočené KRVÍ. Viděla jsem to samé jako před tím, niní již mé hmotné tělo proletělo, né, spíše jsem zády prorazila dřevěné dveře a opět jsem viděla jak se vrací čas, trvalo to podstatně kratší dobu než před tím a tentokrát se změnilo i počasí. náhle svítilo slunce a svítilo tak silně... muselo být brzo ráno a slunce se teprve lehce oběvovalo za horizontem. Avšak předemnou už teď stálo pár lidí, myslím že byli 3 a říkali...
"Nebuď smutná Mir, brzy už také složíš zkoušku a budeš moci na S mise chodit s námi."
Jak mě to nazvale Mir ?? Tak se jmenuji ? Ale... co mám říct, ani je neznám...Vtom mi z úst vyletěla naprosto nepřipravená a nechtěná věta:
"Dobře, nebudu už plakat, ale příště mě vezmete s sebou ?... sestřičko."
Cože ? Já jsem její sestra a kam mě vezmou s sebou a co je to mise S, a... a... proč vlastně pláču ?! Chtěla jsem se jí na to zeptat, ale v tu chvíli jsem zase letěla časem, ale tentokrát né zpět, ale kupředu, trojice odešla a po pár vteřinách ze opět vrátila, ale vrátila se jen ta dívka co na mě předtím mluvila a asi její bratr, oba měli oči zalité slzami, kde je ta třetí ?
Poté se čas vrátil do normální rychlosti a dívka mě ani nepozdravila, jen vyhrkla : "LISANNA JE MRTVÁ !!!" Li-san-na, to je mé slovo, tak se jmenovala ta dívka ? A já už vím kdo to byl, vím co je to Fairy Tail a vím že se jmenuji Miraiomira ! Pak mi znovu proletěla hlavou ta věta- Lisanna je mrtvá ! Poprvé, co jsem se dostala z nicoty jsem něco udělala vědomě, natáhla jsem před sebe obě ruce a za pár vteřin se mi v nich oběvil rampouch, jediný rozdíl byl, v tom, že byl ze skla a pak jsem smutkem nad strátou Lisanny, chápajíc že tady má cesta končí, jsm si ten obrovský střep vrazila do břicha. Z posledních sil jsem směrerm k Mirajane a Elfamanovy zašeptala Sbohem, rodino, budu pozdravovat Lisannu...
V tu chvíly jsem ucítila jak mi vypovídajá mysl , tělo a smysly. Jediné co mi zbylo byla duše která mířila směrem ke smrti, chápala jsem že už se nikdy nevrátím, v tom jsem se neocitla v nebi, pekle, nebo kam jsem to mířila, ale ocitla jsem se v podivném světě, chodili tam lidé, ale vypadali divně, byl tam velký kříž s knírem, růžovovlasá dívka v poutech, mořská pana s modrými vlasy, která se držela za ruku s červeno bíle vlasatým mužem se škorpioním ocasem a jeden, který nejvíce připomínal člověka, vlasy se mu jako plameny tyčili na všechny strany a měl bríle s modrými sklíčky. Onen chlapec ke mne přistoupil a zeptal se mě jestli vím kde to jsem a hlavně proč tu jsem. Odpověděla jsem mu po pravdě a tak mi začal vše vysvětlovat. "Jsi Miraiomira, sourozenec Elfmana., Mirajane a Lisanny Strausovích, vlastně, jsi jakoby nevlastní, máte všichni stejnou matku, ale tvůj otec je duch, a tak, když tvá pozemská část zemřela, automaticky jsi byla přivolána sem. Tvým osudem je stát se vůdcem stříbrných klíčů- Skleněným rytířem! " Oněmněla jsem, já jsem duch ? zvláštní..." Otázala jsem se ho jestli ještě někdy uvidím Miru a Elfmana a on mi se skličujícím výrazem řekl " Tvůj klíč zůstal na zemi, na místě, kde jsi zemřela, pokud ho najde sférycký čaroděj a uzavře s tebou smlouvu, pak ano." Byla jsem smutná, co když můj klíč nikdo nenajde ? Neuvidím již nikdy svou rodinu ? Tato otázka mě provázela celé dlouhé tři roky, každé ráno jsem doufala že se probudím ve Fairy Tail, ale marně. Až jednou, když jsem trénovala své bojové schopnosti s Aries, jsem se rozzářila a Aries se mi mihla před očima. Srdce mi bušilo, to někdo našel můj klíč ? Je to někdo z Fairy tail. A náhle... stál přede mnou Fairy Tail a dívka, o níž mi Leo vypravoval , byla to Lucy Heartfilia z FAIRY TAIL ! A za ní ? Kdo to stojí za ní ? To je Mirajane a Elfman ! Ale koukali na mně jako na někoho cizího ? Nepoznali mě. Není divu, nosila jsem jednoduchou skleněnou čelenku, skleněné brnění, vlasy jsem si nechala narůst a dost jsem vyrostla, přeci jen, jsou to už tři roky. A tak jsem vytáhla dlouhý střep, jímž jsem se kdysi probodla a který jsem nosila za opaskem a uřízla jsem si vlasy. Miřiny oči se náhle do široka rozevřeli a já pochopila že mě poznala, i Elfman se tvářil zaskočeně a oboum se do očí hrnuli slzy. Rozeběhli se a chtěli mě obejmouta a já jsem jim běžela vstříc, tentokrát jsem již svou setru a svého bratra obejmula, tentokrát se to povedlo. Konečně, konečně byla celá rodina spolu, vlastně ne, Lisanna je mrtvá...
Musela jsem ihned Mirajane a Elfmanovi říct kde jsem byla a jaktože žiju. Náhle Mirajane zakřičela "Lisanno!" a já se zarazila, nemyslí si snad že jsem Lisanna, nebo jo ? Mám jim říct že já Lisanna nejsem ? V tom jsem pochopila, z cechu vyběhla postava s bílími vlasy a v modrých šatech. To není možné... Lisanna ! Lisanna žije !!! Rozeběhla jsem se k ní a objala jí, obě jsme se rozplakaly. Kdybych se tenkrát neprobodla už rok bych mohla být šťastná že Lisanna žije. Obě jsme si museli převyprávět co jsme ty tři dlouhé roky dělaly, ale, kde budu bydlet, nemám žádné peníze... Svěřila jsem se Lisanně a ona navrhla ať se přidám k Fairy Tail a já s radostí souhlasila. Za okamžik jdu na svou první misy, dofám že dobře dopadne. A i kdyby ne, prostě řeknu slova: Brána Skleněného rytíře - zavřít :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sprotte Sprotte | Web | 4. června 2012 v 19:19 | Reagovat

Pomiň, že otravuju, ale mohla bych tě poprosit o hlas pro mojí nejlepší kamarádku v soutěži? Je to už poslední kolo a pro ní je to velmi důležité. Díky předem. Je tam pod přezdívkou Belinda a odkaz je tady→ http://lola-j.blog.cz/1206/vyherkyne-souteze-o-kosmetiku
Každý hlas ráda 2x oplatím

2 Animka Animka | Web | 8. června 2012 v 18:11 | Reagovat

Moc pěkný :D Už se těším na další kapitolu x3 Je to úžasný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama